Pan učitel od Boženy Němcové je povídka o učiteli, který to s dětmi uměl. Myslím, že to byl pedofil.

„Pane doktore, prosím vás, pomozte mi. Co mám dělat? Já nejsem ráno ani nasnídaný, já nejsem ani umytý, ale ani oblečený, já už vám stojím před krámem se zeleninou a kupuji tam salát pro želvu! To je vždycky taková ostuda, ale mě to tam táhne, já se tomu nemůžu ubránit!”
„Podívejte se, pane, to není nic strašného, věřte tomu. To pochopí i všichni ostatní. Prostě, máte svoji želvu velmi rád. To je všechno!”
„No jo, pane doktore, ale to je právě ten malér. Já žádnou želvu nemám!”

Přijde farář utěšovat Pepu, kterému umřela manželka, a najde ho s flaškou rumu: „Toto je, synu, tvá jediná útěcha?”
„Kdepak, ve skladu mám ještě dvě bedny!”

Mezi povinnostmi jednoho ze zaměstnanců bylo nosit každé ráno horkou kávu pro šéfa. Šéf byl ale naštvaný, že jeho hrnek kávy dorazil vždy plný pouze do dvou třetin. Úředník se mu snažil vysvětlit, že kávovar je na druhé straně budovy než šéfova kancelář, a tak musí pospíchat, aby byla káva horká, a proto jí tolik cestou vždycky vybryndá. Žádné šéfovy nadávky a řvaní bohužel nepřinesly na jeho stůl plný hrnek kávy, až nakonec pohrozil, že mu strhne třetinu platu, pokud mu nebude nosit plný hrnek.
Další ráno dostal šéf hrnek kávy plný až po okraj a tak to šlo několik dalších dnů. Šéf měl radost nad svým úspěchem a zeptal se zaměstnance na jeho techniku.
„No, na tom nic není, já si vždycky vezmu nějaké to kafe do pusy, jakmile vyjdu z kuchyně, ten zbytek už nevybryndám, a pak ho zase vyplivnu do hrníčku, než vejdu do vaší kanceláře!”

Dospívající dívka se svěřuje kamarádkám: „Kdybych měla mít celulitidu, tak radši nosím maskáče!”

Vyprávěl perličky a plašil krysy.

Na policejní stanici zvoní telefon: „Haló, vy zítra sbíráte informace o zlodějích při privatizaci?”
„Ano. Vy jste už nějaké viděl?”
„Aby ne. Jsou jich plné předvolební billboardy!”

Přijde pán do zverimexu a povídá: „Jsem opuštěný a nemám si s kým večer doma povídat, chtěl bych dobře mluvícího papouška.”
Prodavač se omlouvá, že žádného papouška nemá, ale pán vidí, že vzadu u okna jeden sedí.
„To je opravdu mluvící papoušek,” povídá prodavač, „ale už je starý a pije jenom rum.”
Pán se zamyslí a prohlásí: „Mluvit umí, rum piju taky, tak já si ho vezmu.”
Jednoho dne musí odjet na týdenní služební cestu, tak oznamuje papouškovi: „Já musím odjet, a tak ti tady nechám pití na celý týden. Každý den ale vypij jenom jednu odměrku. Né, abys to vypil všechno najednou. Jestli to zjistím, tak ti vytrhám všechno peří!”
Rozloučí se a odejde. Jenže si na letišti vzpomene, že si doma zapomněl pas a vrátí se domů. Když otevře dveře, slyší z koupelny strašnej rámus. Vejde a co nevidí. Koupelna plná páry, rádio hraje naplno, vedle vany se válí prázdné odměrky rumu a ve vaně si papoušek s úsměvem trhá peří a křičí: „Já mám v prdeli nějaký peří...”

Pavel přinese domů jedničku.
„Kluku, ty jseš stejně chytrý jako já,” rozplývá se tatínek.
„Tak to se nemáš čím chlubit, tati. Tobě je 35 a mně teprve 10!”

„Pak že není třináctka nešťastné číslo,” zlobí se pán na poště. „Koupil jsem si třináct losů a vyhrálo jen dvanáct!”